Jirko, žiješ?!

Ano, žiju. Nebudu se ale poníženě omlouvat za mojí neaktivitu tady na blogu, který už od května zeje prázdnotou. Důvodů je mnoho - v první řadě to byly prázdniny a posléze začátek nového školního roku no a pak... však to znáte. Září je nový začátek, říjen přemýšlení a listopad čtvrtletí. Výsledný čas na blogování: 0. Začalo mi ale tohle nezávazné psaní chybět, takže jsem se rozhodl dneska sesmolit pár řádků.
Tedy samozřejmě když nepočítám Rockstar Games CZ, kde trávím poslední dobou až nebezpečně moc času. Snažíme se najít nové redaktory, což ale o něco větší problém, než by se mohlo zdát. Vždycky když někoho nabereme, tak se na to po dvou týdnech docela solidní aktivity vybodne a zase je to celé na mně. Nebo je časově naprosto neflexibilní, což je prostě u profese, kde se zpracovávají novinky nemyslitelné. 
A co víc - hledat v řadách fanoušků je jako být sběrač na skládce. Přivezou vám 4 tuny odpadků (naprosto zbytečných přihlášek) a vy z toho s neskutečnou námahou vyhrabete jednu plechovku (přihlášku) s dvěma doušky Coly. Takže maximálně tak polechtáte chuťové buňky a plechovku (redaktora) můžete v klidu zahodit.

Ježiš... Co to zase píšu.

Černé odzvonilo

Až dnes jsem si uvědomil, že barvy veškeré elektroniky se za ta léta výrazně změnily. Jen si vzpomeňte na časy kdy jediná barva veškerých mobilů, notebooků a vůbec všeho byla černá a nikdo nic nenamítal. Potom se do toho začala motat bílá, tak dva roky zpátky se objevili odvážné ostré barvy. Ty svým způsobem stále vydrželiy, třeba v podobě detailů v kombinaci s černou, což je podle mě dost vkusné.

Nejnovějším trendem se, jak se zdá staly neutrální, přesto neobvyklé barvy. Dobře se to dá demonstrovat na  barevných kombinacích nového MacBooku. Z té zlaté ale úplně srší nafoukanost.Obecně se mi líbí hlavně vesmírná šedá, ale zrovna u MacBooku by mi to za ty peníze nestálo.

Příběh roku

Dnes mě opravdu pobavila příhoda mého spolužáka ze Zatlanky Adama Kašeho, až tak, že jsem se rozhodl jí sem dát.
Někdo by měl zařídit anketu o Příběh roku a radši rovnou předurčit prvního vítěze.
Pokud se vám příběh nezobrazuje správně, rozlikněte nadpis tohoto příspěvku, nebo klikněte ZDE

Zážitek z plzeňské tramvaje (cože? Plzeňské tramvaje? :D ):"Dobrý den, kontrola jízdenek""Dobrý den, jízdenka""Co?""...
Posted by Adam Kaše on 12. květen 2015

Překládání versus tvoření

K mé práci v Rockstar Games CZ patří i překládání sáhodlouhých článků ze zahraničních zdrojů. No, spíš je to většina mé práce. A naprosto upřímně - nemám to vůbec rád.
Byl jsme hloupý, že mi nedošlo hned a začátku, že tohle je prostě náplň redaktorské činnosti.Při pohledu na třístránkový článek v angličtině, který čeká na přeložení se cítím fakt zhnuseně. Kdybych ty informace alespoň nějakým aktivním způsobem zjišťoval, ale tohle je nudné, nezáživné a k ničemu. K ničemu proto, že v "oboru" o kterém píšu existuje velkých a spolehlivých zdrojů jen pár, které navíc všichni znají. Když tedy píšu mnohdy nepotřebnou českou verzi (protože dneska už anglicky umí snad každý), tak ve finále pokaždé někdo nadává, proč informace publikujeme  takovým zpožděním.

Shrnuto jednou větou - víc než typická redaktorská činnost se mi mnohem více zamlouvá, když mohu vymyslet a sepsat svůj nápad či úvahu- něco tvořit.

Technologie: Úžas a otevřená pusa

Opravdu se nestačím divit, jak rychle jdou technologie, a to pak zejména v oblasti elektroniky, neskutečným tempem dopředu.  Při pohledu na Google Glass,  HoloLens, Virtuix Omni nebo obraz s rozlišením 4K mi opravdu zůstává pusa otevřená. (Pokud neznáte tyto technologie, strýček Google vždycky pomůže. ;-) ) Nasledují reakce typu ,,To je libový!" a nekonečné zírání a hlasem v hlavě, který říká: ,,To musím mít" Přemýšlím, kde tohle má konec. Vždy, když si říkám, že dál už to snad nejde,  tak mě za dva měsíce někdo přesvědčí o opaku.  Prorokuji tomu jen jediné: Tenhle technologický blázinec skončí se stejným 'bum' jako začal. 

V souvislosti s tím si už začínám uvědomovat,  proč dnešní věci vydrží mnohem méně, než tomu bylo v minulých dobách.  Odpověď je jednoduchá- protože k výdrži není důvod. Na co vyrábět mobil s desetiletou životností, když za půl roku téměř jistě přijde technologie,  co tenhle mobil bezkonkurenčně převálcuje a ten skončí v propadlišti elektronických dějin? No, to, že se daná věc rozpadne 2 dny po vypršení záruční doby je ale zase věc druhá. Na druhou stranu je fajn,  že takové věci potom velmi rychle zlevňují a pokud zrovna nemusíte doma mít poslední výkřiky techniky,  pak můžete být za toto technologické sprintování jedině rádi. 

Článek pro idnes.cz Blog

Asi tak před třemi měsíci jsem zažádal o založení blogu na idnes.cz. Mají to tam však docela dobře udělané, blog nejde založit jen tak a opravdu to někdo musí na základě nějakých parametrů schválit. Bylo mi odepsáno, že kvůli mému relativně nízkému věku musím nejdříve napsat článek na rubriku První pokus. Tak jsem ho napsal, ale nikdy neodeslal. Věděl jsem jak nepřátelské je totiž idnes.cz prostředí a jsou tam kladeny opravdu velké nároky. Tamní uživatelé nejdou pro urážku daleko a tak jsem si řekl, že radši bez obav a stresu psát sem. Takže přikládám onen nikdy nepublikovaný článek. Když se na to teď dívám zpětně, jsem s tím spokojen, ale idnes.cz je prostě idnes.cz.
Je to na téma teroristického útoku na deník Charlie Hebdo, konkrétně na mediální cenzuru okolo této události.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V souvislosti s nedávnými událostmi ve Francii se opět vynořila na povrch otázka, do jaké míry cenzurovat či necenzurovat média. Sám jsem začal nad tímto tématem přemýšlet až ve chvíli, kdy mi na jedné nejmenované Facebookové stránce byl několikrát smazán komentář s necenzurovaným videem vraždy muslimského policisty.

Ono video mělo podporovat konspirační teorii, která tvrdila, že ležící policista ve skutečnosti zabit nebyl a kulka ze samopalu AK 47 se zaryla do chodníku pár centimetrů od něj. Existuje několik důkazů, že by tomu skutečně tak mohlo být, stejně tak existují důkazy pro vyvrácení této teorie, které bych tady nechtěl „rozpitvávat“. Ačkoliv jsem nejdříve konspirační teorii podporoval, tak jsem po diskuzi s jinými lidmi trochu na rozpacích. Jedna strana tvrdí, že údajně zinscenovaný teroristický útok byl záminkou pro „vyklizení“ muslimů z Francie, což je dle mého názoru argument, co by stál za uváženou, na druhou stranu se mi ani trochu nechce věřit, že by někdo z nejvyšších politických příček země, která stojí (nebo by alespoň měla stát) na mottu „Rovnost, volnost, bratrství“, byl schopný podpořit něco takového proti vlastnímu obyvatelstvu.  Z toho mě až mrazí po zádech.

S odstupem času ale musím říct, že v tomto případě zakročili administrátoři stránky správně, protože, když už nic jiného, tak alespoň podmínky Facebooku hovoří v tomto jasně. Česká média jsou v tomto ohledu taktéž omezována zákonem, takže v televizi se obvykle tyto situace řeší známou formulkou: „Upozorňujeme, že následující záběry jsou drastické.“, což je určitě správně, na druhou stranu by v tom případě nemusel být v místě těla/incidentu rozmazaný obraz nebo komický bílý puntík. Použiji opět jako příklad vraždu muslimského policisty v Paříži – díky cenzurování jeho těla byla situace minimálně neúplná, protože tak veřejnost přišla o pár skutečností (neboli důkazů podporující konspirační teorii), které na věci úplně nesedí. Drtivá většina lidí však spoléhá na to, že za rozmazaným obrazem se skrývá něco brutálního, co by nemělo být v televizi, místo toho aby si řekli, že je tam možná něco co by jen neměli vidět.   Najít však pravdivou a hlavně úplnou informaci není vůbec lehké.

Není to samozřejmě jenom o zakrývání vražd, ale také o politické cenzuře. Ale tady je to jasné – To,  že se určitý výtvor, skutečnost či názor nehodí určitému člověku, by v žádném případě neměla být záminka ke nezveřejnění, nebo ještě hůře k upravení a zveřejnění,  oné věci. Svoboda projevu je přece jedním ze základních pilířů demokracie. Ale pozor- Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.

Od té chvíle co kdy někdo vynalezl cenzuru, se pravda prakticky stala relativním pojmem. 

Fráze

Někdo mi nedávno řekl, že nepoužívá fráze,  že radši tvoří svou řeč sám. Co na tom,  že zbytek jeho řeči byly dle mého názoru psychologické bláboly, tohle mě donutilo se trochu zamyslet. 
Tvořit vlastní řeč bez frází si podle mě mohou dovolit jen ti nejvýraznější spisovatelé, redaktoři a jiní pisálkové.  Otázka je, co vlastně je za frázi považováno. Když budu na základě svého stylu psaní používat stále určité slovní obraty či spojení,  dá se to považovat za fráze?  Pokud někoho kdo si tvoří svoje slovní obraty bude číst hodně lidí, dříve nebo později se z takového sousloví fráze stane,  protože autorská práva na slovní spojení naštěstí neexistují.